Poslední dobou si stále více uvědomuji, jak moc jsem vděčná za míru svobody, kterou žiju. Kterou jsem si dovolila žít!

Nyní už vím, že moje cesta ke svobodě začala zhruba před 10 lety docela nemilými událostmi. Ztráta práce mého partnera, pak nutnost odejít z mé práce kvůli celkovému vyhoření (nejenom pracovního). Byla to pro mě drsná cesta, ale postupně vnímám, že mě opravdu vedla k větší svobodě, kterou ale bylo potřeba objevit uvnitř mě.

Předtím, než jsem byla přivedena na tuto cestu, jsem žila život plný MUSÍM. Všichni si touto realitou procházíme v naší kultuře už od dětství. Musíme do školky, pak do školy, pak hlavně udělat maturitu, pak případně pokračovat na vysokou školu, pak musíme do zaměstnání a pak následuje spoustu dalších MUSÍM. Časem natolik otupíme, že jinou cestu ani nevidíme. Už nás ani nenapadne vyjet ze zaběhlých kolejí, do kterých jsme vjeli tak snadno. Jedeme na autopilota. Často nezavnímáme, že je toho na nás už moc. Že zažíváme příliš moc tlaku a že je potřeba ubrat. Neposloucháme svou intuici, která nám říká, že musíme odpočívat, že už toho máme opravdu nad hlavu. A většinou nás časem zastaví až vážnější nemoc, která nás uvězní na lůžku nebo alespoň doma. No, takhle si relaxaci nikdo nepředstavuje, ale když už náš systém neví, jak nás zpomalit, tak přijde na jediný způsob, jak to jde udělat.

Když zůstaneme v tomto nastavení, tak se může dobře stát, že i když si naplánujeme oddych. Třeba výlet, tak i tento výlet naplánujeme ve stylu MUSÍM. Musíme vidět tohle a tohle, nic nám nemůže utéct. Naplánujeme každičkou chvilku oddychu. Jojo, znám to, měla jsem to tak. Když děláte v práci, která vás nebaví, tak si chcete chvíle volna užít. Ale víte co se mi pak opakovaně dělo vždy o víkendu? O víkendu bylo buď hnusně nebo onemocněl můj partner. Každý víkend, kdy bylo možné někam vyrazit byl nemocný. V týdnu v práci zdravý a pak bum! Ano, dělal mi zrcadlo, podporu, láskyplnou pomoc. Což bylo také jedno ze silných uvědomění, že můj partner mě miluje natolik, že je ochoten být nemocný, abych si já uvědomila, že v mém mentálním nastavení není něco správně. Učil mě (nevědomě), že tento systém plánovaní musím opustit, protože mě svazuje. Vytváří ji v životě nastavení, které jsme si nazvali OČEKÁVÁNÍ/ZKLAMÁNÍ. Plánujete a očekáváte, jak si užijete krásný odpočinkový čas, ale ono to nevyjde a vy cítíte jen narůstající frustraci a zlost.

Jediné, co z tohoto bludného kruhu pomáhá vystoupit, je vrátit se ke stavu bytí tady a teď. Ptát se, co chci dělat teď? Opravdu chci nutně na výlet nebo si budu raději doma číst knihu? Dopřát si svobodu. V životě totiž nastane čas, kdy je nezbytné začít vnímat své nejniternější tužby, ale zároveň na nich nelpět. Ptát se s laskavostí sama sebe, co nyní opravdu chci, co mi udělá radost, co mi pomůže se uvolnit, z čeho budu mít teď dobrý pocit. Jistě namítnete, že je spousta věcí, které se udělat musí (stejně tak, jak jsem namítala já). Samozřejmě, že tady takové věci jsou, ale pokud potřebujete uklidit, vyprat, navařit….tak to dělejte s radostí. Pusťte si toho oblíbenou hudbu, nebo podcast a dělejte to s úsměvem na rtech. V opačném případě se brzo dostanete k vyhoření a pak už neuděláte vůbec nic. Jednou přijde čas, když už svou svobodnou duši, která chce být s vámi propojená, nebudete moci nutit dělat věci, které dělat nechce. Nebude možné setrvávat v vibracích nelásky k tomu, co děláte, co žijete.

Pokud se vám opravdu nechce vařit, tak navrhněte rodině, že si projednou zajdete na oběd do restaurace nebo si jednoduše něco objednáte, na úklid si můžete taky někoho najít. Jednou za čas to nikoho ekonomicky nezruinuje a naše psychické zdraví za to stojí. Nejsme tady od toho, abychom měli doma za každou cenu perfektně naklizeno. A pokud je to pro vás zrovna důležité, tak i to je v pořádku, ale je důležité to nedělat z pozice oběti, která to vše musí zvládnout, protože NEMUSÍTE vůbec nic. Věřte mi, že manžel i děti více ocení partnerku a maminku, která je v pohodě, než vynervovanou osůbku, která sice vše stihla, ale pak se zhroutila jak psychicky, tak fyzicky. A platí to pro celý rok, nejen pro čas vánoční 🙂