Proti úzkosti nám může pomoci virtuální realita
Realita kolem nás a především to, jak jí subjektivně vnímáme, ovlivňuje naše emoce a pocity, které v nás mohou vyvolávat pocity úzkosti. Silné pocity úzkosti nám pak mohou velice znepříjemňovat život a častokrát nás až paralyzovat a znemožňovat nám běžné aktivity života. Pokud však zažíváme něco příjemného, může to mít na naše pocity blahodárný účinek. Právě touto myšlenkou se nyní začínají intenzivněji zabývat i odborníci v ČR při výzkumu působení virtuální reality na naše pocitové vnímání. Zvládat různé náročné situace by nám tak v budoucnu mohla pomoci terapie formou virtuální reality.
S virtuální realitou jsme se před několika lety potkávali hlavně v oblasti počítačových her. Tento unikátní nástroj totiž hráče dokáže přenést přímo do hry, ve které se znenadání cítí jako hlavní hrdina. Ocitne se přímo uvnitř hry. A právě této funkcionality lze využít i v oblasti léčby duševních nemocí jako jsou úzkosti, posttraumatická stresová porucha, deprese nebo dokonce demence. V zahraničí se terapie virtuální realitou používá už 20 let a v některých zemích jí dokonce proplácí pojišťovny. Nyní se zdá, že by se tento druh terapie mohl postupně dostat i k nám. V této chvíli hlavně formou výzkumu a zjišťování možnosti využití v oblasti léčby duševního zdraví.
Jak nám může virtuální realita pomoci?
Expoziční terapie virtuální realitou (anglicky VRET) by nám měla pomoci snížit intenzitu stresových reakcí, které mohou vyvolat naše myšlenky nebo vzpomínky. Při terapii je možné tyto situace prožít/procítit v bezpečném prostředí ideálně za pomoci školeného terapeuta. Projít si situacemi, které nám v životě nahánějí strach nebo způsobují silné úzkosti a panické ataky.
Expozice může mít několik forem a terapeuti obecně doporučují různé typy expozice podle toho, které symptomy má pomoct vyřešit. Například pro klienta s fobií z hadů nebo pavouků může terapeut stanovit cíl, aby klient byl po ukončení terapie zvíře schopen držet v ruce nebo alespoň pohladit v reálném životě. Taková zkušenost by představovala expozici, při které klient přímo čelí obávanému podnětu, kterého se obává v reálném životě.
Mezi další příklady expozice může patřit klient se sociální úzkostí při prezentaci publiku, klient s obsedantně-kompulzivní poruchou (anglicky OCD) dotýkající se předmětu, který vnímají jako kontaminovaný bakteriemi, nebo klient s agorafobií (strach z otevřených nebo přeplněných prostor, z opuštění domova), který se v rámci simulované virtuální reality může dostat například na místa plná lidí (koncert, diskotéka atd.) a naučit se tuto situaci zvládat pomocí terapeutem doporučovaných technik.
Obecně platí, že terapeut by měl být před zahájením terapie vyškolen na zvládaní dané situace přímo s klienty. Jen tak je možné zajistit, aby byl pacient proveden situací takovým způsobem, aby to pro něj bylo do budoucna prospěšné a věděl si v reálném životě pomoci účinně sám. Má se za to, že tato praxe naučí pacienty pracovat se svou úzkostí v “bezpečném prostředí”, které pomáhá pacientům lépe tolerovat obtížné emoce, které prožívají.
Pomocí VR terapie si lidé budují dovednost zvládat zátěžové situace. Vstupují do digitálního světa navrženého tak, aby aktivoval určité neurologické procesy a pomocí virtuálních zážitků se postupně učí měnit reakce mozku na spouštěče, které jim v běžném životě dělají problémy. Nové naučené reakce pak mohou přenášet do situací v reálném životě.
Tato terapie se v zahraničí úspěšně používá například při léčbě strachu z létání a strachu z mluvení na veřejnosti (sociální fobie) a další specifické fobie.
Jak by měla terapie probíhat?
Nejdříve by se měl terapeut seznámit s povahou vašich problémů v úvodním rozhovoru jak je tomu i dnes. Poté by váš terapeut vybral prostředí virtuální realitu vhodnou právě pro řešení vašich konkrétních problémů. Můžete použít náhlavní soupravu pro virtuální realitu nebo vstoupit do temné místnosti s mnoha obrazovkami, které vytváří prostředí s virtuální realitou. Terapeut by vás mohl touto situací provést a vysvětlit vám jak se v dané situaci zachovat, aby byla pro vás snesitelnější. Po terapii je možné vaše pocity znovu prodiskutovat a případně hledat další prostředky ke zlepšení vašeho zdravotního stavu.
Dosavadní studie ukazují, že účinky terapii přetrvávaly 3 až 6 měsíců a nejlépe je terapii kombinovat s dalšími formami terapie k dosažení co nejlepších výsledků.
I když existuje velké množství výzkumů podporujících terapii vystavením virtuální realitě a existuje mnoho výhod pro její použití v klinické praxi, existuje několik překážek, které ovlivňují její využití. Mezi takové patří některé např. některé kontraindikace:
Kontraindikace
S ohledem na bezpečnost se nedoporučuje být ponořen do virtuálního prostředí příliš dlouho, protože někteří lidé mohou být dezorientovaní, může se jim točit hlava a jejich vidění může být rozmazané. Zařízení pro terapii expozice virtuální realitou může u těch, kteří trpí těmito stavy, vyvolat bolesti hlavy, migrény nebo záchvaty. Jedinci se schizofrenií a souvisejícími onemocněními by toto vybavení neměli používat, protože virtuální prostředí může zesilovat příznaky klamných představ.
Kdo je oprávněn poskytovat VRET?
Existuje školení, které vybaví poskytovatele základními dovednostmi potřebnými pro poskytování terapie vystavení virtuální realitě. Nejsou však žádné certifikace potřebné k poskytování této léčby. Každý psychoterapeut, který má zájem poskytovat tuto terapii, by měl absolvovat specializované školení.
Historie terapie virtuální realitou
Termín virtuální realita byl vytvořen v roce 1989 Jaronem Lanierem, který ovlivnil její přítomnost na poli psychiatrické léčby v 90. letech a na počátku 20. století. Virtuální realita (VR) začala před více než 50 lety a používala pro přístup k ní stereo displej namontovaný na hlavě, sledování hlavy a počítačovou grafiku.
V 80. a 90. letech se VR znovu objevila díky použití obrazovek s katodovou trubicí (CRT). Od té doby se uskutečnilo množství výzkumů, které posoudily její účinnost v mnoha oblastech, včetně medicíny, psychoterapie a sportu. Virtuální realita je považována za formu dlouhodobé expoziční terapie jako léčby úzkostných poruch. V současnosti se stále zkoumá účinnost terapie vystavení virtuální realitě při léčbě jiných psychických stavů, jako je deprese.
Další pomocníkem s úzkostí může být i dechový avatar. Je známo, že dech významně ovlivňuje naše vnímání. Mnoho nepříjemných tělesných i duševních stavů, které souvisí s úzkostnými stavy lze ovlivnit změnou dechové frekvence a její hloubky. Po fyziologické stránce jsou stavy úzkosti a napětí způsobeny a udržovány mimo jiné také zvýšenou koncentrací kyslíku v krvi. Se správným dechem vám může již nyní pomoci tzv. Avatar, který vás provede vhodným způsobem dýchání pro celkové uvolnění – https://adicare.cz/sluzby/druhy-psychoterapie/dychaci-senzor-s-virtualni-realitou/
U nás se výzkumem zabývá Národní ústav duševního zdraví – https://www.nudz.cz/vyzkum/centrum-virtualni-reality-v-dusevnim-zdravi-a-neurovedach
Poznámky (Peter):
Jako ajťák jsem se virtuální realitou zabýval okrajově a i teď koordinuji jeden projekt využívající VR. V devadesátých letech a začátkem tohoto století virtuální realita nebyla moc použitelná, protože rozlišení, výkonnost tehdejších grafických karet a s tím související snímková frekvence způsobovali u uživatelů nevolnosti, takže se technologie nerozšířila. Až s příchodem novějších technologií začala být tato technologie použitelná.
Zajímavé je o to, že podobně, i když ve slabší míře, působí i hraní počítačových her typu RPG, kdy člověk hraje za nějakou postavu, pohybuje se s ní v herním světě, plní úkoly a rozvíjí její schopnosti. Postupem času se do postavy vciťuje a tím pádem – jestli hra obsahuje hodící se scénáře – si i řeší svoje psychologické problémy.
