“Dnes 20.12.2012 je brána, kdy je dobré udělat něco pro krystalickou mřížku Země, a všechny andělské bytosti to podpoří. Přidejte se k nám o 20:12 abychom zpevnili krystalickou mřížku a přivedli dobro do tohoto světa!!!”

“Blíží se Lví brána, protože je 8.8., a archandělé nás podpoří v meditaci na XX, YY a ZZ. A tento rok jako bonus je lví brána 8-8-8, protože je rok 2024 a součet je 8!!!  Přidejte se!!!”

Když jste aspoň částečně otevřeni duchovní komunitě, tak vám na zdi Facebooku každoročně přistane spousta upozornění na to, že nastává nějaká brána a jak všichni Andělé, Buddhové i duhový jednorožci vás budou podporovat v té a té činnosti. Vždy mě pobavilo, když jsem si představil ty Archanděly, Anděly, a nevím-ještě-jaké duchovní bytosti, jak čekají u nebeských bran, a nervózně koukají na hodinky a přesně podle toho, jak si nějaká skupinka lidi nastavila letní nebo zimní čas, podle toho jestli používají gregoriánský, juliánský, nebo čínský kalendář, všichni v jednom šiku a podle časového pásma dané skupinky vyrážejí směrem dolů, jednotně a v tom správném momentě, otevírat nějakou bránu a pomáhat té a té věci. Protože je brána přece!!!

A k tomu mi k té myšlence ještě Ježíš posílal obrázek Hujera ťukajícího na hodinky, že prý “už je čas pane učiteli!!!” Tak jsem si řekl, že k tomu něco napíšu, i když mi přijde, že v té svojí duchovní přestávce publikuji víc článků než v té aktivní fázi.

Jako brána se dá chápat jakékoliv vytvoření krátkodobého, nebo stálého propojení mezi úrovněmi/plány existence, nejčastěji mezi fyzickou realitou a astrálem, protože to je nejjednodušší. Některá se dají spíše přirovnat ke klíčové dírce, některá jsou jak vrata, a několik – ty opravdové – propojují s astrálem celý fyzický vesmír.  

Začněme tedy těmi nejmenšími bránami a pokračujme většími, a těmi co jsou dál a výš. 

Fyzický a astrální svět – i ty další, vyšší – si můžeme pro jednoduchost představit jako úrovně, oddělené většími či menšími, proměnlivými mezerami. Člověk který medituje, praktikuje nějakou propojovací činnost (extatický tanec, tantru, atd.),  nebo se u něj rozvíjejí mimosmyslové schopnosti, se postupně dokáže po určitém cviku vymaňovat běžné fyzické zkušenosti a dosahuje dál a dál směrem do pomyslné bariéry mezi úrovněmi. Po nějaké době překoná bariéru a dokáže svým Já dosáhnout do astrální sféry – vytvoří základní bránu, malou škvírku. Je to samozřejmě úspěch, problém však je, že vibračně nejnižší úrovně astrálu jsou ty, kde jsou nebezpečné entity – fantomové, larvy, či jiné parazity. Některé praktiky v sobě obsahují ochranné mechanizmy a některé ne. Například energetické léčebné metody automaticky vytvářejí bránu, ale entita, co tu danou metodu pro lidi zprostředkovává – Světelný Buddha –  automaticky ochraňuje člověka, který metodu používá. Kromě toho, korektní zasvěcení umožňuje dosáhnout první úrovně Jednoty (odkud většinou energie základních metod jsou) bez toho, že by člověk přišel do styku s nižším Astrálem a jeho nebezpečími. Je to tak s každým zasvěcením, nebezpečné je dostat se na “místo” poprvé, a pak už “tam” člověk bez problému trefí, bezpečně.

Pozn: Jestli to mám přirovnat k něčemu, tak je to jako systém teleportů v RPG hrách – jakmile teleport jednou dosáhnete, staří se na něj v budoucnu naladit a přesunete se tam.  Pamatuji si velmi dobře jak mne Ježíš kdysi odrazoval od aktivního zkoumání vyšších a vyšších sfér vyčíslením, že například k nejvyššímu božímu Trůnu mám šanci se dostat i bez pomoci vysokého mistra, který tam již byl a umí to, nebo někoho z řad těch vysokých Aspektů, co tam mají “základnu” – to značí Hlavních Aspektů, Archandělů, Mocností, Baronů, Princezen a podobně). Ale upozornil, že ta šance je i pro mistra asi 2 %, jinak se dostanu do nějaké sebou vytvořené simulace, ze které se těžko vyhrabu a po krátkém čase to nebude příjemné… A pak mi to barvitě ukázal na příkladech 😀  No, a tak jsem radši čekal, až bude čas…

Proto je užitečné, když začínáme s meditací – i když to ještě význam nemá – vytvořit zvyk, požádat nějakou entitu o ochranu. Takový Diskarnát, Larva nebo nižší démon není něco, co by začátečník měl riskovat – řešil jsem jich desítky a viděl jsem škody, které napáchali na člověku. Ten se k některému mistrovi dostane až pak, když mají “hotovo” – dosáhli co chtěli a jsou připraveni jít dál. 

Postupem času se člověk dostává výš a výš, a jeho brány jsou širší. Na vyšších mistrovských úrovních je člověk permanentně v meditačním stavu, a propojení s Patronem nebo později i s Absolutnem se postupně stává nepřetržitým.  

Kromě toho, že se branou může stát člověk v meditaci, bránu otevírá i určitý způsob nabíjení předmětů – krystalů, amuletů. V této vyšší formě nabíjení vytváříme více či méně stabilní propojení předmětu s vysokou astrální, energetickou, živlovou nebo duchovní entitou – nebo přímo s Absolutnem. Brána je to obvykle bezpečná, protože na to abychom mohli dělat tenhle druh nabíjení, potřebujeme být již napojeni na danou entitu. Podobně funguje i zasvěcování a aktivování menhirů a kamenných kruhů jejich propojením s nejvyššími aspekty Otce a Matky – na to téma snad v nejbližších měsících přidám i video… 

Tím samým způsobem funguje i zasvěcení kostela – specialista církve propojí kostel s daným světcem a kněz a věřící pak udržují nebo i zesilují propojení. Samozřejmě v posledně jmenovaných případech není propojení přímé, ale pomocí Egregora – což má svoje specifika, o kterých snad pohovořím někdy jindy. 

Jen pro zajímavost – podobně funguje i Kristovské tělo – každé, i probouzející se, sbírá z okolitých lidí zátěže (ty, které již mohou být sejmuty – “a převezmi naše hříchy”), a po čase je odevzdá dál, což je možné dvěma způsoby. Jestli s tím člověk nic nedělá, tak z nich Kristovské tělo vytvoří nějakou hezkou osobní katastrofu a zátěže se tak vyřeší výbojem, zhmotněním. Jestli člověk projeví v meditaci záměr odevzdat tyto zátěže Kristu, vytvoří se portál a zátěže se vyřeší správně – odešlou se. U mistra, když má Kristovské telo kompletní a správně aktivované, tohle probíhá automaticky.    

Ve druhém díle si povíme něco o kolektivních a všeobecných branách.