Je osvícení konec utrpení? 

Ten kdo říká, že je osvícený, osvícený není! 

Ten, kdo je osvícený se tím nechlubí, nemluví o tom a už nic neřeší! 

Osvícený se nenechá rozhodit! Vše jen pozoruje s radostí v srdci!

Pojďme začít rovnou s odpovědí na první otázku – je osvícení konec utrpení? Dá se to tak částečně říct. Konec utrpení ale nespočívá v tom, že by se vám přestaly dít špatné věci. Změní se pouze to, že je ke konci mistrovské transformace postupně začnete vnímat jinak. Jakákoliv bolest z vámi negativně vnímané události sice způsobí utrpení jako vždy, ponoříte se do ní, ale tím, že vědomě pracujete se svými emocemi a myšlenkami na mistrovské úrovni, ponor je plytčí a dostanete se z něj rychleji. A naopak, jakákoliv událost vnímaná jako radostná, pozitivní vám umožní hlouběji se do té radosti ponořit a setrvat v ní déle. Po osvícení vám to přetrvávající naladění umožňuje rychle se dostat k tomu, že se do ponořujete do utrpení jen minimálně a krátce. A ano, znám postoj části zenových buddhistů o dosažení plochosti emocí jako cíle a neprožívání radosti – protože i ta pomine. Jen se s potlačováním radosti neztotožňuji. V tomto souhlasím s lámou Ole Nydahlem, že “osvícení, při kterém by někdo vypadal nešťastně, pro mě není osvícením”…  

Zbytek otázek, které vlastně otázkami nejsou a jsou znovu jen pokusem, dokázat že “tázající” má právo posuzovat, jestli je někdo osvícený na základě něčeho co dělá, nedělá, jak se chová – to je zajímavé a nikdy nekončící téma. Podle velké části duchovně se rozvíjejících lidí je již duchovní mistrovství nějakého člověka pro něj samotného tabu, a neměl by to přiznat a ani o tom mluvit. A osvícení je ještě větší tabu, jakoukoliv informaci o tomhle by měli šířit jen jeho žáci, a kolemjdoucí, co byli ohromení jeho zářením, ohozem, vyjadřováním v koánech, duchovně dobře znějících floskulích a nevím čím ještě. Osvícený mistr by pak zřejmě měl sedět jen v poloze lotosového květu, měl by mluvit jen velmi pomalu, nevzrušeným monotónním hlasem, a neměl by se zabývat ničím jiným než vymýšlením mouder, která sděluje okolí, případně zpívat mantry. Protože cokoliv jiného dokazuje, že není mistr, a už vůbec není osvícený. A osvícený mistr co pronese vulgární slovo? Tak ten má tak velké ego, že ho to okamžitě přenese na začátečnickou úroveň. 

Jak to vidím já? Jsem osvícený, jsem mistr nemám problém o tom mluvit, protože si myslím, že mluvit o svojí cestě ostatním pomáhá. A osobně je mi u prdele, kdo si co o mém egu myslí… 😀 Takže jsem se přiznáním a vulgarizmem pro tuto část lidí instantně zdiskreditoval a není mě potřeba poslouchat…   

Dosažení mistrovství nebo osvícení člověka zvýhodňuje, ne omezuje. Mistr sbírá plody svojí dlouhodobé práce, což je logické.  Samozřejmě to má i svoje nevýhody, kdy například vygenerování destruktivní energie se projeví ve fyzičnu téměř okamžitě, a tedy člověk potřebuje pracovat velmi rychle na nápravě, nebo se naučit kontrolovat myšlenky, ale mnoho věcí je lehčích. V konečném součtu ale život pokračuje dál, a jak ve známém příběhu řekl Buddha – “před osvícením – štípáš dřevo a nosíš vodu. Po osvícení – štípáš dřevo a nosíš vodu”…  

Osvícený jiného osvíceného rozpozná když chce, každý svým způsobem, a není potřeba něco dokazovat – nosit bílé, fialové nebo oranžové roucho, nebo dělat cokoliv typické pro ty, co je jejich následovníci označují za osvícené mistry. To všechno je pro mistra přizpůsobení se vnějšímu očekávání, a pro někoho kdo není mistrem je to něco jako mimikry. Přizpůsobení je ale velmi důležité, naprostá většina lidí očekává určité vzorce chování a vzezření na to, aby mohla mít pocit, že nějaký mistr je hoden naslouchání a následování. Souvisí to s tím, že lidi se začínají zabývat duchovnem, když jsou pod největším vlivem třetí čakry, a proto tam ten piedestal a divadýlko potřebují. Proto se jejich představě mistři přizpůsobují, je mnohem důležitější to, aby člověku mohli něco předat, posunout ho na jeho cestě, než cokoliv tak nedůležitého jako je oblečení. Mistr nemá již dávno problém s energiemi, aby potřeboval roucho nějaké konkrétní barvy. 

Ale tabu mluvení o vlastním osvícení je neuvěřitelně silné a svazující. Pro zajímavost jsem se ptal svých průvodců na počty a dozvěděl jsem se, že na světě je teď asi tři tisíce osvícených mistrů, z toho jenom tisíc o tom ví, zbytek osvícení považuje jen za hezký zážitek v rámci svého života plného utrpení, nebo jejich víra a přesvědčení jim nedovoluje si to uvědomit. Vzhledem na to, kolik je ke mně přiváděno nevědomých vysokých mistrů tomu dokážu lehce uvěřit. Z této tisícovky se duchovnem a učením ostatních zabývá osm set z nich, ale jen asi o stovce se proslýchá, že by mohli být osvícení, ale oni sami se tomuto tématu veřejně vyhýbají. A jen dalších padesát mistrů nemá problém o svém osvícení mluvit… Jeden a půl procenta!

Takže, možná tento článek po čase smažu, hodím na sebe bílou plachtu a nastuduji si nějaké ty hlubokomyslné floskule… 😀

Peter

Rubrika “Otázky a odpovědi” je místem pro odpovědi na otázky, které dostávám z různých zdrojů a sice na ně v tom prostředí odpovím, ale cítím,  že tam  nebyl prostor na dostatečnou, v klidu promyšlenou a “konzultovanou” odpověď. 

Jestli cítíte, že se chcete na něco z duchovní nebo energetické oblasti zeptat, klidně nám napište na email otazky@chrysalis.cz .  Já je přidám na seznam a když přijde na ně řada, odpovím.  Samozřejmě odpovědi jsou anonymní, bez uvedení jmen a spíš se budu snažit je zevšeobecňovat.