K osvícení vede mnoho cest. V rámci východních tradic je několik cest dobře popsaných – například střední cesta podle Buddhy, nebo cesta meditací a cností Vipassana. Křesťané mají tři cesty – cestu očišťování, cestu osvícení zvenčí a cestu sjednocení s Bohem. Když si o nich něco přečtete, zjistíte, že oba přístupy mají mnoho společného. Je to o nechození do extrémů, o meditacích (modlitbách), o cnostech, o čištění a následném sjednocení s Absolutnem.

Oproti těmto delším, ale prý spolehlivým cestám existují i zkratky – někdo tvrdí, že stačí zpívání mantry Óm deset tisíc krát, někdo preferuje opakování mantry Gayatri. Askeze je taky považována za zkratku, ale nemyslím si osobně, že zkratkou je. Psychedelika a posvátné byliny prý taky pomáhají, ale když jsem se na to ptal svých Průvodců, bylo mi řečeno, že je to sice hezká představa, ale je to jako v pohodlí obýváku shlédnout film o výstupu na Everest, a pak si říct, že už jsem tím fakticky zdolal nejvyšší horu světa.  

Osobně ty delší cesty považuji za užitečné, sám jsem si prošel něco podobné, i když jsem nešel ani jednou z nich a většinu z nich jsem ani nešel vědomě k osvícení, jen tu krátkou poslední intenzivní část.  Mí průvodci mi spíše nastiňovali částečné cíle a jednotlivé milníky i konečný cíl jsem  dosáhl z velké části “mimovolně”, jako důsledek vyřešení všech menších cílů v oblasti. To považuji za důležité – nevázání se na cíl je to, co pomáhá, protože mít velký cíl jako je osvícení z něj dělá něco na piedestálu, něco na co se upneme, a tím si cíl děláme těžším a občas se tou fascinací a modelováním budoucnosti odtrhneme od potřebného tady a teď, a od cíle se tak spíš vzdalujeme než se k němu přibližujeme.

Pozn.: Mimovolné osvíceni mi teď připomnělo můj zážitek kdysi dávno. Kamarád má dar opravdového jasnovidění a v době, kdy se mu rozvíjelo, jsem se mu snažil vysvětlit jak to funguje a jak dar rozvíjet – a zároveň omezovat negativní aspekty. A v jedné naší diskuzi se s ním a “ spostředkovaně” i se mnou bavili Ježíš a sv. Jan, a vysloveně o mně se smíchem řekli, že já jsem byl již tehdy, před dvěma tisíci lety takový náhodný apoštol, že většina toho, co jsem dosáhl již tehdy, se jen tak jakoby stala, bez toho že bych se o to snažil, a že se nebudou divit, když i Osvícení dosáhnu jen tak mimochodem, náhodou, u montování poličky z Ikea, nebo u lahvinky vína. Pamatuji si, jak mně to tehdy urazilo, a moje ego to nedovedlo dlouhou dobu zkousnout. Ale teď si uvědomuji, že to byla pochvala, protože to je nejlepší způsob, jak jakýkoliv cíl, i Osvícení, dosáhnout – makat, rozvíjet se, přirozeně, “s lehkostí a láskou” a nemít neustále křečovitě před očima “tohle je můj cíl, musím se stát Osvíceným”. Tak, hoši, měli jste pravdu, a už se tomu dokážu smát dokonce i já… 😀 

Ale vraťme se k tomu jak na to. Vlastně každý z mých článků popisuje část cesty, jak něco dělat, čemu se na cestě vyhnout, případně vysvětlení jak jsem něco vyřešil já, nebo nějaký spolupoutník. To, o co se snažím a budu snažit, je ulehčit cestu zájemcům a dělat jim průvodce na jejich cestě – a je jedno jestli jejich cíl je dokončení základní transformace, mistrovství, osvícení, nebo ještě něco navíc. 

První část cesty je vlastně “jen” příprava na cestu. Je to ale jedna z nejdůležitějších fází –  vytvoření si základu ve fyzické rovině, aby měl člověk rezervy pro další vývoj. Tuto věc lidi zanedbávají a pak to nedopadá dobře. Kdysi dávno, kdy tuto cestu lidi absolvovali s mistrem, zaplatili mu velké peníze a pak mu několik let dělali služebníky, to bylo paradoxně jednodušší. Měli kde bydlet a měli co jíst.  Dnes chce být každý svým mistrem, ale má to i negativa – například když vás vnitřní mistr nenakrmí a nemáte po půlroce transformace kde bydlet. Základní i mistrovská transformace jsou procesy, které většinou značí vykolejení z původní materialistické cesty, a tedy je potřebné – před tím než vědomě započneme tuto cestu – vytvořit si rezervu, abychom v pohodě přežili několik let, klidně bez práce.  

Pozn: Maslowova pyramida nám ukazuje, že na stavění pyramidy, na vrcholu které je duchovní vývoj, seberealizace, potřebujeme silný základ. Jinak se nám pyramida skácí, a musíme začít znovu a znovu od začátku. Sám jsem si tím prošel, a napodruhé bych právě tuto svoji radu poslechl. Není nic přesvědčivějšího než nebýt schopen si najít práci, a ani brigádu – po dobu více než roku, kdy sice máte kvalifikaci, rozešlete za rok asi tři stovky životopisů, každý druhý den chodíte po pohovorech, jste ochotni pracovat i na o dva stupně nižších pozicích, ale opakuje se vám neustále ta samá situace – první kolo – nadšené reakce, druhé kolo – nadšené reakce, poslední kolo – nadšené reakce, a pak rozhodnutí – bohužel… (změna budgetu a pozastavení výběrového řízení, obsazení interního kandidáta, náhle se objevil lepší kandidát, obsadili jsme šéfova bratrance ale nikomu to neříkejte, atd.) Bohužel, tohle je typická, opakující se lekce, která ale – když nemáte dostatečnou rezervu – skončí tak jako u mě – několik měsíců pod hrozbou exekucí,  s hrozbou vystěhování z pronájmu, a rozpočtem umožňujícím platit jen pár nejnutnějších věcí,  jíst většinou jen brambory, chléb, slovenský točeňák, a občas něco, co přinese přítelkyně z jejich kantýny v práci… Není nic lepšího na rozhodnutí o pozastavení jakýchkoliv snah a aktivit v duchoní rovině, než když se snažíte vymyslet jak přežít týden do výplaty z necelých čtyřiceti korun…  Proto radím – nepodceňovat přípravu, jestli již nejste hozeni do vody.

Peter

Příště nastíním jednotliví fáze duchovní cesty jak je vnímám

Rubrika “Otázky a odpovědi” je místem pro odpovědi na otázky, které dostávám z různých zdrojů a sice na ně v tom prostředí odpovím, ale cítím,  že tam  nebyl prostor na dostatečnou, v klidu promyšlenou a “konzultovanou” odpověď. 

Jestli cítíte, že se chcete na něco z duchovní nebo energetické oblasti zeptat, klidně nám napište na email otazky@chrysalis.cz .  Já je přidám na seznam a když přijde na ně řada, odpovím.  Samozřejmě odpovědi jsou anonymní, bez uvedení jmen a spíš se budu snažit je zevšeobecňovat.