Jak to je s osvícením a životem v non-dualitě? Potřebuju být osvícen, abych žil v Jednotě a dosáhl konečně stavu ne-bytí? 

Předpokládejme, že máte povědomí o duchovním vývoji a jeho hlavních rovinách – čištění, vibrační stoupání a zvyšování energetické celistvosti. Popsal jsem je v odpovědi na jinou otázku – tady.  

Duchovní vývoj způsobuje vibrační stoupání a postupně nás posouvá do vyšších vrstev bytí. Dosáhneme dál/výš/hlouběji – např. po čase jsme schopni řešit i svoje problémy uvězněné v podvědomí a dokonce i v hlubších vrstvách. Ale zároveň jsme schopni i žít ve vyšších vibracích, a postupem času se nám povede občas zažívat i ne-dualitu, Jednotu. Nejdříve jen výjimečně, například po skončení základní transformace každý, kdo nemá jiný, delší plán transformace, zažívá něco co jsem si nazval zázračný týden – je to několik dní, kdy jsme sladěni s Vesmírem, ten s námi spolupracuje – a dějí se nám neuvěřitelné, pozitivní věci.  Pak se život vrátí pomalu zpátky do předešlých vibrací, a je na nás jestli to co jsme dostali dokážeme nějak využít.

 Na to, abychom zažili jednotu teda nemusíme být osvíceni. Ale není to setrvalý stav, spíše jde o to, že Jednotu dokážeme občas zažívat – když dodržujeme základní pravidla a neklesneme zpátky. 

Jestli máme dané, že pokračujeme výš, o zážitek “zázračného týdne” jsme ochuzeni, ale máme jiné výhody. Po krátké pauze ve stavu bódhisatvy (čekatele na vývoj směrem k osvícení)  nám začne dlouhá mistrovská transformace, a vyvíjíme se po dobrém či po zlém výš a výš. A pak, většinou když jsme již dostatečně vysoko a dostatečně čistí, dosáhneme Osvícení – nejdříve to krátké, ochutnávku – to, co východní mystikové nazývají žákovským osvícením, a pak, když pokračujeme dál cestou hledače, dosáhneme Osvícení. Osvícení je nádherný stav, ve kterém zažíváme pocit ne-bytí a souladu s Vesmírem, Bohem, Absolutnem. 

A co pak? V tomto stavu jsme naprosto nepoužitelní pro život a to nám pochopitelně způsobuje problémy v běžném životě. Málokdo z nás totiž postupuje v souladu s Maslowovou pyramidou (věnuj se duchovnu až když jsi zabezpečený) a musí vydělávat na hypotéku, nájem, podporovat děti a podobně. A to reálnost setrvání v osvíceném stavu přesouvá do roviny teoretické – jestli tedy nechceme opustit všechny a vše, a přestěhovat se do jeskyně. Proto se postupně vracíme zpátky. Do duality. Dle mých zkušeností je to ale návrat do “duality co méně bolí”. Nejsme konfrontování s hlubokými rozpory a konflikty – jen když ještě potřebujeme pochopit nějaké životní lekce – a i když nějaké lekce dostaneme, již to není tak tvrdé jako předtím. A kromě toho v nás stav Osvícení částečně jakoby zůstává a cítíme, že to propojení s Absolutnem na určité úrovni přetrvává a dokážeme ho znovu kdykoliv plně zažít a to nám pomáhá v pochopení. To propojení značí taky to, že “Buď vůle Tvá” se stává částečně “Buď vůle má”. To, že jsme dosáhli Osvícení nám zároveň zabraňuje se plně ponořit do duality – uvědomujeme si dualitní “lákání” a jsme proti němu mnohem více imunní. Více o osvícení a procesu si povíme v dedikovaném minikurzu nebo v rámci konzultace. 

Takže odpověď na druhou část otázky je – je to sice cíl pro každého, co jde cestou mistra, ale jestli nejste mnich nebo zabezpečený milionář, co chce zbytek života strávit v meditaci, tak i když Osvícení dosáhnete, vracíte se z ne-bytí zpátky.  Dobře to popsal David R. Hawkins na začátku své knihy Vzestup po úrovních vědomí, kde popisuje svoje Osvícení a těžký návrat zpátky. 

Pozn.: Jsou i výjimky a D.R. Hawkins byl jednou z nich – Osvícení u něj nastalo bez předešlého dlouhého vývoje. Ale tyto výjimky mají vždy nějaký “vyšší” smysl. My ostatní si to musíme odmakat… 🙂

A ještě bych se zastavil u “stavu ne-bytí”. Stovky let se mystici přou o tom, jestli je nějaké bytí, je nějaké nebytí, není ani jedno, nebo je jen nebytí a bytí je iluze, k tomu přidávají teorie o Átmanu, Anátmanu, a spojují to s nediskutovatelnou budhistickou premisou, že není žádné Já. Hezky to kdysi shrnul Nágárdžuna, z kterého vycházel i můj dlouholetý názor i když se tímto tématem nějak vážněji nezabývám.  Ale momentálně si myslím, že je to forma nejvyšší duality existence se dvěma extrémy, mezi kterými oscilujeme v rámci inkarnačního cyklu. Můžeme mít teoretický názor na oba extrémy a i cokoliv mezi nimi, ale tím že ne-bytí nedokážeme zažít za života, tuto dualitu nemáme šanci vyřešit, povznést se nad ni.  Až v poslední inkarnaci, právě Osvícením zažíváme mimo jiné i ne-bytí a tak se dostáváme nad tuto dualitu a dostaneme se do stavu mimo těchto dvou dualitních extrémů, nad ně. Ale vysvětlit to je téměř nemožné, proto to zřejmě ani Buddha nevysvětloval nějak obšírněji…

Peter

Rubrika “Otázky a odpovědi” je místem pro odpovědi na otázky, které dostávám z různých zdrojů a sice na ně v tom prostředí odpovím, ale cítím,  že tam  nebyl prostor na dostatečnou, v klidu promyšlenou a “konzultovanou” odpověď. 

Jestli cítíte, že se chcete na něco z duchovní nebo energetické oblasti zeptat, klidně nám napište na email otazky@chrysalis.cz.  Já je přidám na seznam a když přijde na ně řada, odpovím.  Samozřejmě odpovědi jsou anonymní, bez uvedení jmen a spíš se budu snažit je zevšeobecňovat.