Chrysalis

Od housenky k motýlovi…

Únava z hlasu v hlavě

Hlas v hlavě. Máme ho tam všichni. Ne všichni si ho uvědomujeme. Určitě alespoň nějakou část svého života. Většina z nás asi netuší, kdy se tam vlastně poprvé objevil. Já si to teda rozhodně nepamatuji a věřím, že jsme na tom skoro všichni podobně. Doprovází nás ale neustále, někdy nedokáže být zticha a pořád k nám promlouvá. Každou vteřinu, minutu, kdy jsme v vzhůru. Kde se však bere a co vlastně znamená?

Určitou část svého života (a ne zrovna malou) jsem si myslela, že jsem to prostě JÁ. Můj intelekt, moje duše? Jednoduše JÁ. Existenci hlasu jsem nikdy moc neanalyzovala, protože to jednoduše nebylo nutné. Až do momentu, kdy se fakticky ze dne na den začala cítit silné úzkosti. No, ono to nebylo jenom tak, bylo to po dlouhém a vyčerpávajícím období osobních problémů, které trvalo několik let. Úzkosti se dostavily v čase, kdy jsem je nejméně čekala – zrovna kdy se ty vleklé “problémy” vyřešily a já bych mohla být spokojená, že to mám za sebou. Konečně světlo na konci tunelu a nebyl to naštěstí vlak 🙂

Moje úzkosti se bohužel dostavovaly v nejméně příhodných situacích (v obchodě, na poště, na úřadu, v MHD) a zabraňovaly mi v “normálním” fungování v životě. Bylo nutné zjistit, co se děje. Proč tahle náhlá změna. Bylo mi jasné, že chci zjistit co úzkosti spouští. Odmítla jsem nabídku psychofarmak, která přišla asi po 3 minutovém líčení toho, co se mi děje u mé praktické lékařky (takhle rychle to jde) a začala jsem pátrat, kde úzkost pramení. A jednoho dne jsem si to uvědomila. Bylo to z toho hodnotícího hlasu v hlavě, který říkal věci jako například: “nechci stát v té řadě na poště. Už chci jít domů a hezky si odpočinout” nebo “nebaví mě tady čekat v obchodě, až se otevře další pokladna a nákup se zrychlí”…..nechci, nechci, nechci – být v práci, která mě nebaví, dělat věci které “musím”. Ten hlas, myšlenky, to jsem nebyla já. Byly to ale moje názory, postoje, hodnocení a bohužel často negativní. Posuzování situace, hodnocení lidí kolem, neustálé myšlenky na to, co je potřeba udělat, obavy, strachy, nejistoty. Znáte to? Myslím, že naprostá většina z vás, na tuto otázku odpoví zcela jednoznačně, že ano. Jen si velice často tento vliv našich myšlenek neuvědomujeme. A to většinou až do té chvíle, kdy jsme s nimi konfrontování, tak jak se to stalo mě.

Navíc, pokud patříte k ženskému pokolení, máte to možná trochu složitější než muži. Nechci sice mužům nic ubírat, ale mám pocit, že toto je velice často právě ženský problém. My ženy máme často těch aktivit a myšlenek tolik, že ta hlava ne a ne přestat mluvit. Ne, že by muž nemohl být přehlcen myšlenkami (často třeba na práci), ale z mého pozorování mám pocit, že umí lépe vypnout. Nevnímat, co se kolem nich děje. O to víc však občas může žena na sobě cítit tlak, protože jí chybí právě součinnost partnera, např. v péči o domácnost a rodinu. Také proto mají ženy 2x tak velkou šanci jako muži, že se u nich rozvine úzkost nebo deprese. Taková je realita. Z toho neustále stěžujícího se, úkolovacího a hodnotícího hlasu, můžete začít být velice vyčerpaní. Zkusme tento hlas v naší hlavě trochu zkrotit. Pokusím se dát jednoduchý návod. Nejdřív ale jak jednoduše to začíná…

Můj obvyklý problém

Nebudu zde vůbec řešit situaci, kdy mám v životě opravdové starosti. To je pak celé mnohem složitější. Řehněme ale, že si chci jenom normálně odpočinout. Mým častým problémem je, že ve vteřině, kdy otevřu ráno oči, začnu přemýšlet, co je potřeba udělat. Mohu si naplánovat klidný den, třeba o víkendu, ale moje hlava hned po probuzení říká:

  • měla bys vstát a nakrmit kočku (ta si o to teda většinou říká sama)
  • pak hned zapnout pračku, aby se prádlo mohlo začít co nejdříve sušit
  • večer si nechala na lince nějaké nádobí, musíš ho dát do myčky a možná už bude plná, tak jí rovnou i zapnout 
  • pokud otevřu jedno oko a svítí sluníčko, tak si říkám: “ty jo, to je zase všude prachu a to zrcadlo! Je na něm vidět šmouhy, to se musí umýt” no a okna by to taky potřebovaly
  • cestou do koupelny zhodnotím, že je potřeba vyluxovat a vytřít
  • následuje řetězení věcí, které je potřeba udělat – pověsit vyprané prádlo, vyndat nádobí z myčky, uklidit po úklidu 🙂 a tak dále a tak dále …..a krásný, odpočinkový den je přede mnou

Netvrdím, že vždy tomuto hlasu podlehnu a začnu okamžitě uklízet, jenže problém je v tom, že i když to neudělám, tak mám stále ten pocit, že bych vlastně měla. Mohu tedy podlehnout a vše uklidit, čím si zničím “odpočinkový den”, který už opravdu potřebuji. Jinak bych si ho nenaordinovala nebo si stát za svým a pokusit se opravdu odpočívat, ale s velkou pravděpodobností budu mít výčitky, že byt nevypadá, jak by dle mého úsudku měl a cítit se nespokojeně. Jak z toho ven? Zkuste prioritizovat. Na čem v dané chvíli záleží? Co Vám udělá lépe, čistá domácnost nebo opravdový oddech? Stůjte si za svým rozhodnutím a zkuste ho následně nezpochybnit (může k tomu dojít třeba večer ve formě výčitek).

Pokud zvolíte variantu načerpání nových sil (u mě často až když už energie opravdu došla), zkuste třeba jednoduchou meditaci, která má však velice rychlý účinek:

  • Najděte si klidné místo, na kterém vás nebude nikdo a nic rušit.
  • Tato meditace je sice zaměřená na svět kolem vás, ale i přesto je dobré zklidnit se několika vědomými nádechy a výdechy a zklidnit mysl.
  • Představte si, že jste malé dítě, dokážete už vnímat předměty kolem sebe, ale nedokážete je pojmenovat a nemáte na ně žádný názor.
  • Rozhlédněte se kolem sebe, nehodnoťte a jenom se dívejte. Když vám pohled spočine na oblíbeném předmětu, tak svůj pohled klidně zastavte a pořádně si ho prohlédněte.
  • Podívejte se na tvar, barvu, pokud je průhledný, tak se na měj můžete podívat proti světu. Dotknout se ho, ucítit jakou má strukturu. Jaké ve vás vyvolává emoce, vzpomínky. Až budete mít chuť můžete začít vnímat jiný předmět nebo světlo v pokoji. Nechat na sebe všechno působit bez posuzování. Můžete pokračovat tímto způsobem dál do kdy vás to bude bavit.

Ideální je začít s předměty, které jsou pro vás atraktivní a máte je rádi – např. květina, oblíbená dekorace (třeba z dovolené), perfektní je svíčka, protože její plamen je uklidňující. Další dobrou možností je váš domácí mazlíček (hlavně pokud spí klidným spánkem). Pokud, stejně jako já, rychle ucítíte jak na vás tato meditace dobře působí, tak jí praktikujte vždy, kdy k tomu máte prostor. Klidně i cestou do práce nebo z práce. Můžete využít třeba procházku v přírodě. Dá se to praktikovat skoro všude.

Od čeho vám může meditace pomoct:

  • neklid
  • bolest hlavy
  • napětí ve svalech (bolesti páteře)
  • úzkost
  • smutek

Jaké problémy mohou nastat? Může se stát, že vaše hlava se bude ze začátku předměty tvrdohlavě pojmenovávat. Chvilku jí klidně nechte a u dalšího předmětu si zkuste na jeho název nevzpomenout jako by nebyl důležitý. Uvidíte, ono se to poddá.

Může se stát, že si na meditaci ve stresu včas nevzpomenete a možná vám pomůže nějaká připomínka. Může to být papírek na místě, kde rádi relaxujete, může to být připomínka v mobilu. Pokud ale máte pracovní mobil a často přes něj dostáváte nepříjemné úkoly, tak bych raději volila první variantu. Spojení s pracovním mobilem by ve vás mohlo vyvolat pocit, že je to další úkol, který MUSÍTE udělat a tím by jste si mohli narušit své vnímání této příjemné chvilky věnované jenom sobě.

Rada jak si nezahltit mysl negativními myšlenkami a emocemi, ve kterých by jste se mohli začít utápět: Zkuste ve svém přemýšlení nahradit slovíčko “MUSÍM” slovem “CHCI”. Pokud něco děláte, tak je to vlastně proto, že to chcete, je to vaše volba. Zkuste se nad tím, prosím, zamyslet. Musíte uvařit dětem a manželovi? Nemusíte, chcete uvařit, protože chcete, aby děti měli domácí, zdravé a teplé jídlo a aby měl manžel radost, že jste uvařila něco co má rád. Musíte se s dětmi učit? No nemusíte, jestli vám nezáleží jaký budou mít ve škole prospěch a jaké budou jejich znalosti, které snad budou moci využit ve svém dospělém životě. Musíte uklidit? Nemusíte, můžete mít doma nepořádek. Málokomu to doma vadí tolik jako vám, nemám pravdu? Musíte do práce, která mě tak zoufale nebaví? No jistě, že ne. Můžete si najít jinou, začít podnikat nebo pokud patříte mezi šťastlivce s finanční rezervou, tak si můžete dát od práce nějaký čas oddech a porozhlédnout se po vašich možnostech. Ano, nejsou to lehké volby, ne vždy je to jednoduchá cesta, ale všechno v životě si volíme a je důležité si uvědomit možnost vlastní volby. Tím, že si uvědomíme, co je pro nás důležité, dokážeme svému životu dát správný směr a odbourat negativní postoj k některým aktivitám, protože si uvědomíme, že je vlastně děláme rády.

 

 

 

 

 

LEAVE A RESPONSE

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.