Jaký máš názor na odpojení se od systému, vyřazení cukru, kofeinu, masa a jiných návykových látek ze stravy jako odpojení se od toho, co nám systém servíruje a skrze co nás kontroluje?  (Facebook, parafrázovaná otázka z několika diskusních témat a má odpověď na jeden z postů)

“Odpojení od systému” je věčně přitažlivé téma, i když je to ve většině případů spíš o tom, že člověk nedokáže efektivně existovat v rámci systému, který se dynamicky mění a místo toho, aby se přizpůsobil změnám, začne systém vnímat negativně. Požírat tuny sladkostí přece není znak toho, že jsem v systému, ani pít pět kafe denně. Systém nám je servíruje i s desítkami druhů zeleniny a ovoce, na které taky vidíme reklamy, bylo by možná potřeba se soustředit na to, že my sami reagujeme na reklamy na sladkosti víc než na reklamu o tom, že skvělá rajčata jsou v akci taky. Tedy, že problém je v nás, v tom že jsme závislí, a ne v tom, že kvůli nám a naším závislostem by se měl změnit systém a míň nás kontrolovat. Dejme tomu, že dosáhneme, že Nova bude odteď propagovat jen salát a bio tofu. I kdyby se tak stalo, zjistili by jsme pravděpodobně, že i tak si do košíku v Lidlu naházíme k tomu jednomu salátu dvě kila čokoládek, wafliček, sušenek a gumových medvídků, a k tomu 6-pack dvoulitrových kolových nápojů – protože jsou v letákové akci, a tomu se nedá odolat. Pak by jsme prosadili zákaz letákové reklamy (protože se nás taky snaží ovládat) a možná i to, že by sladkosti a alkohol byli za diskrétní plentou aby jsme byli od těchto “svůdných pokusů o naši kontrolu systémem” odděleni a před nimi chráněni. A za tou plentou bychom strávili i tak půlku času nákupu. Nemyslím že by to fungovalo – začít je potřeba u sebe.   

 “Systém” je velmi široký pojem,  a v rámci něj si dokážeme najít skvělé věci i hodně špatné věci. A to, že systém vnímáme hlavně přes ta negativa nevypovídá nic o systému,  ale o nás a o tom, že hledáme viníka našich problémů mimo sebe – abychom si nemuseli přiznat že chyba je v nás a nemuseli se soustřeďovat na sebereflexi, a nedejbože opravu toho, co je v nás špatně.

To, co je důležité z energeticko-duchovního hlediska je to, jak vnímáme systém. Ten jako každá komplexní entita má konstruktivní a destruktivní aspekt – a jen my si vybíráme, jak systém vidíme. A jak na nás působí na oplátku. Jak jsem psal na začátku, v rámci systému existuje celé spektrum – i dobré věci, i zlé věci. A je jen na nás, které z nich si zvolíme vnímat. A když to, co vnímáme je negativní směs, kupodivu i ten systém na nás působí aktivně negativně a posiluje v nás ten námi vnímaný aspekt. A pak ho vnímáme negativněji – a on na nás pak působí (nepřekvapivě) negativněji. A pak jsme v pasti začarovaného kruhu, ale ve své podstatě nám systém jen vyhovuje, obrací nám tu tvář, kterou si volíme vidět. A je vinen systém? Ne. My. 

Je to jak s rybou, co cíleně žije v části řeky, kde do ni lidi přivedli rouru z chemičky, a žije tam i když tři čtvrtiny řeky jsou čisté a v pohodě. Trpí, protože ta voda se téměř nedá dýchat, není tam co jíst, jde to  s ní od deseti k pěti a proto si řekne, že jediná možnost je vyskočit na břeh, mimo systém. Ale vodu potřebuje, tak  buď není ve svém rozhodnutí upřímná – a občas si skočí do řeky zadýchat si, nebo umře. Tedy jestli si nevyvinula schopnost dýchat vzduch.

Je to jako s těmi alternativci, co proklamují všude to, jak žijí život mimo systém, nejsou jako ta slepá masa nás ovcí, co běží krysí závod, ale systém využívají, a někteří i zneužívají – chodí na trhy prodávat nějaké zboží turistům z města, a pak si nakoupí v supermarketu, protože dopěstovat a “dochovat” potraviny by bylo těžké, a museli by si založit pole, ale  oni jsou stěží tolerováni se svou maringotkou co si načerno zaparkovali na cizím pozemku. Nebo ještě k tomu berou důchod, dávky, nebo pronajímají byt po babičce. Ale těch co systém zneužívají je doufám menšina, ostatní jen prostě žijí na okraji systému, snaží se přispívat do něj jen nutné minimum, aby je ještě u doktora ošetřili a v zimě měli dost dřeva  na topení své neizolované maringotky, aby prostě byli schopni si uzobnout ze systému, co se legálně dá a přežili. Vlastně svým způsobem koexistují se systémem, uvnitř něj, ale s představou že nejsou součástí. Plácají se na břehu a občas si skočí do řeky zadýchat si. Ale proč ne, jestli jim to vyhovuje.  

Ale i tak si myslím že lepší řešení by bylo najít v rámci řeky čistou část, a doplavat tam. Nejsme škeble přirostlé ke kameni, plavat umíme.

Poznámka: Na odpovědi je vidět moje částečná averze vůči lidem co parazitují na systému a halasně hlásají že jsou mimo něj. Proto budu sdílet i moje vnitřní pocity. Mnoho podobných lidí jsem potkal a některé mám mezi známými. Sám jsem si zvolil cestu dle mého názoru korektnější – pracovat se systémem, být jeho součástí, jen se nenechat ovládat. I za cenu toho, že budu v pomyslném krysím závodě a to označení mi trochu vadí (ne že bych se tedy šel protrhnout, je to pro mne taková krysí procházka spíš…:) ) Tím že jsem se tímto vědomě zabýval, dostal jsem se nad tuto dualitu a dokážu být v ní neponořen. Ale analyzoval jsem proč v mém egu ještě zůstává tato averze, a je to částečně mým vyvinutým Tiferetem, sefirotem smyslu pro spravedlnost, a tím pádem nelibostí nad podváděním některých z nich. Zároveň je to mou volbou a s tím související ztrátou jedné svobody – kdy jsem neustále nucen vydělávat. Na druhou stranu jsem si ale nabyl znalosti, schopnosti a zkušenosti, co mi umožňují pracovat v pohodě, ne na plný úvazek, a dělat práci kterou miluji. A tu jednu ztrátu taky vyvažují jiné svobody, kterých ztrátu alternativci volí, protože jim tahle svoboda připadá mnohem důležitější než co ztrácejí. A pro mně svoboda bydlet ve velkém bytě, ve kterém nemusím řešit jestli do rána v zimě neumrznu, mít možnost plánovat investici do opravdového domu, moci si koupit nové auto když to tak cítím, moci si udělat radost kdykoliv koupí něčeho co se mi líbí, jen tak se sebrat, koupit letenky a letět někam do tepla – to jsou svobody, které podle mne za tu ztrátu stojí…  Hlavně, když se nacítím na velkou část z mých alternativních známých, a všimnu si jejich reakcí na mou situaci a to, že sice říkají, že “to je hezké, já to ale nepotřebuji”, ale za tím je cítit, že by to chtěli taky. A to je významově velký rozdíl a vytváří – a zvyšuje – to energetické pnutí. To já u sebe necítím.  A že možná vnitřně to nemají tak, jako to prezentují a vlastně si škodí sami sobě… 

Peter

Rubrika “Otázky a odpovědi” je místem pro odpovědi na otázky, které dostávám z různých zdrojů a sice na ně v tom prostředí odpovím, ale cítím,  že tam  nebyl prostor na dostatečnou, v klidu promyšlenou a “konzultovanou” odpověď. 

Jestli cítíte, že se chcete na něco z duchovní nebo energetické oblasti zeptat, klidně nám napište na email otazky@chrysalis.cz.  Já je přidám na seznam a když přijde na ně řada, odpovím.  Samozřejmě odpovědi jsou anonymní, bez uvedení jmen a spíš se budu snažit je zevšeobecňovat.