Chrysalis

Od housenky k motýlovi…

Negativní myšlení

Ač se to možná na první pohled nezdá, tak naše tělo a mysl jsou velice úzce propojené. Dnes existuje stále víc a víc důkazů o tom, že naše myšlení na tělo prokazatelně působí. Zkuste si jen představit, jak se cítíte před důležitou zkouškou nebo pracovním pohovorem. Pokud si nejste předem zcela jistí, že váš výkon bude naprosto dokonalý, tak většinou na vlastní kůži pociťujete fyzické projevy vašich myšlenek či úvah. Většina z nás se potkává v takové chvíli s pochybnostmi, strachem z neúspěchu, z toho, jak jej budou asi ostatní hodnotit.

Tyto emoce obvykle velice rychle začínají působit na fyzické úrovni, většinou se projevují jako nervozita v oblasti žaludku nebo přímo zažívací problémy. Toto působení platí však i u dalších emocí, které si možná často neuvědomujeme, ale při dlouhodobém působení mohou časem působit minimálně fyzický diskomfort (pocit, kdy se necítíme dobře ve své kůži) a to bohužel vede k dalšímu zpochybňování vlastních schopností a našeho celkového působení na jiné lidi. Tím se bohužel člověk dostává do začarovaného kruhu, kdy fyzické projevy podpoří naše negativní myšlenky. Z tohoto kruhu není úplně jednoduché vystoupit, ale všechno má řešení.

Souvislosti mezi našim psychickými pocity a jejich působení na tělo si dnes začínají všímat konečně i vědecké disciplíny, a to hlavně v oblasti lékařství, kde dochází k stále většímu rozvoji psychosomatického přístupu k nemocem, nebo-li pohledu na člověka jako celek (tělo, mysl, emoce), což je přístup, který je dobře znám například v čínské medicíně.

To, co z výše uvedeného zcela jasně vyplývá je, že se oplatí zabývat tím, co se nám během dne (a někdy bohužel i noci) honí hlavou za myšlenky. Hlavně v případě, že pravidelně pociťujete neklid, úzkosti, vztek, frustraci, depresivní naladění, které se začínají projevovat v podobě zažívacích problémů, bolestí hlavy, celkové únavy atd.

Zjistěte jaké je vaše nastavení

Asi nejsnadněji se to dá popsat jako zjištění, zda vidíte sklenici spíš poloplnou nebo poloprázdnou. K čemu přirozeně více tíhnete. Většina z nás má bohužel tendenci vidět věci spíš negativně, navíc s negativní prognózou. Proč tomu tak je, je spíš otázka na psychology nebo filozofy. Možná se tomuto nastavení učíme už v dětském věku, kdy jsou nám vždy ukazovány spíš hranice, věci, které nemáme dělat nebo věci, ve kterých jsme udělali chybu (klasické hodnocení ve škole). Jak často jste jako dítě slyšeli, že něco můžete? Pravděpodobně jste spíš slyšeli co se nesmí. Je to samozřejmě logické, dítě potřebuje hranice, ale je důležité dbát i na druhou stránku věci a soustředit se na rozvoj kreativity a pozitivního myšlení.

Bohužel se na to u mé generace (vyrůstající v 80. letech) moc nemyslelo. Vzhledem ke skutečnosti, že velká část vnitřního nastavení člověka se formuje právě v dětském věku, bývá toto nastavení základem pro problémy, které se často projeví až v tom dospělém. Všimněte si někdy kolik myšlenek a času věnujete tomu, když se vám něco nepodaří, máte špatný den nebo vaše dlouhodobé úsilí vyšlo na zmar. A kolik času věnujete tomu, že se vám stalo něco hezkého, něco se povedlo a dosáhli jste úspěchu? Úspěch často bereme jako samozřejmost, protože míníme, že by to takhle mělo přece fungovat normálně. Odpovídá to naší představě jak by měl náš život vypadat. Jako řetězec navazujících úspěchů. Tak to ale bohužel v naprosté většině případů nefunguje. 

Jak z toho ven?

Pro to, abychom měli větší šanci porozumět sami sobě je nesmírně důležité sledovat své vlastní myšlenky během dne. Jak se díváme na běžné denní situace? Jaké z nich vyvozujeme závěry?

Jednou jsem dostala moc hezký příklad jak se pozná negativní náhled na běžnou situaci, takže ho zde použiju, aby jste měli představu, co mám na mysli:

Chystáte se vrátit do kanceláře ke své práci a před vámi jde váš šéf. Jdete po úzké chodbě. Šéf jde taky do kanceláře a jak vejde, tak vám těsně před nosem zabouchne dveře. Jaká je vaše první myšlenka?

  1. možná interpetrace: Co jsem asi provedla? Asi je na mě naštvaný. To si asi v kanceláři schytám. (negativní náhled vycházející z nejistoty, pochybností o sobě – nízkého sebevědomí)
  2. možné interpetrace: Možná ho naštval někdo z kolegů (negativní náhled, kdy hledám problém mimo sebe)
  3. možné interpetrace: Nejspíš mě vůbec neviděl a byla to náhoda (zcela neutrální náhled)

Mou radou je, sledovat svůj náhled právě v podobných každodenních situacích. To vám poskytne možnost zamyslet se na tím, kde se vůbec tento postoj ve vás bere a následně s tímto nastavením pracovat.

Dalším krokem je pak podobné myšlenky nebo myšlenkové řetězení rozpoznávat včas a provozovat něco, co jsem si já osobně nazvala jako “myšlenková disciplína”. Jedná se v podstatě o cílené nahrazování negativních myšlenek alespoň neutrálními (když už nám nejde hned hledat pozitivní). Aby byl člověk schopen včas rozeznat své myšlenkové vzorce je potřeba trochu tréningu a ke změnám dochází postupně. Určitě to ale stojí za to.

 

 

 

LEAVE A RESPONSE

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.